Tequila Casamigos Blanco a její recenze

Když jsem začal uvažovat o tom, že bych chtěl napsat recenzi na tequilu, tak jsem si řekl, že začnu tím nejlepším. V baru mi nabídli Casamigos. Ptal jsem se, proč bych měl ochutnat zrovna tuhle a barman se pousmál a řekl: Vy nevíte, že je to tequila George Clooneyho?

Historie značky

Na začátku roku 2010 si slavný herec George Clooney a jeho kamarád, podnikatel v nočním životě Rande Gerber, stavěli vedle sebe rekreační domy v mexickém Cabo San Lucas. Jak už to tak bývá, když je člověk neuvěřitelně bohatý. Dvojice ochutnávala místní tequilu a snažila se najít tu ideální, kterou by své domy zásobila, a poté, co se prokousali dostupnou nabídkou a nenašli žádnou podle svého gusta, se rozhodli, že si prostě vyrobí vlastní. Opět, jak už to tak člověk dělá, když je neuvěřitelně bohatý. Jejich cílem bylo vytvořit tequilu, která by skvěle chutnala, nepálila při popíjení, minimalizovala případnou kocovinu a dala se pít čistá nebo s ledem.

Clooney a Gerber ve spolupráci s developerem Mikem Meldmanem pověřili místní palírnu výrobou jejich vysněné tequily a objednali údajně tisíc lahví tequily ročně. Poté, co se lihovar dozvěděl o velikosti objednávky, požádal trojici, aby si pro usnadnění transakce vyřídila živnostenské oprávnění, a tak v roce 2013 založili společnost Casamigos tequila (Casamigos je kombinací slov “casa” a “amigos” v přibližném překladu “dům přátel”).

Cílem společnosti nikdy nebylo vyrobit jedinou láhev tequily ke komerčnímu prodeji, jednalo se pouze o mechanismus, kterým si trojice zásobovala své osobní bary s alkoholem a bary svých kamarádů. Měla to být taková rodinná značka. láhvemi pro blízké. Netrvalo však dlouho a zpráva o této speciální tequile se roznesla a v roce 2014 se začala tequila prodávat veřejnosti, přičemž Clooney a Gerber stále testovali chuť a působili jako kontrola kvality každé jednotlivé šarže tequily. Prodeje šly strmě vzhůru, každý rok se zdvojnásobovaly a v roce 2017 značku koupil britský lihovarnický gigant Diageo za skvělých 700 milionů dolarů, přičemž dalších 300 milionů dolarů by mělo přijít na základě výsledků prodeje. Od té doby se značka stala jednou z nejrychleji rostoucích značek tequily na světě. Takhle se dělají peníze!

Něco málo o Tequila Casamigos Blanco

Tuto konkrétní tequilu vyrábí na zakázku pro společnost Casamigos lihovar Productos Finos de Agave v Mexiku.

Stejně jako u všech tequil, i u této pálenky se na počátku používají rostliny 100% modré agáve, které se pěstují přibližně 10 až 12 let v chladné oblasti mexické vysočiny. Rostliny se sklidí, jejich listy se oloupo a jádro rostliny se pak tři dny vaří v tradiční cihlové peci, aby se uvolnily cukry. Poté se spařené rostliny nechají 80 hodin kvasit ve velkých kádích, což je asi dvakrát déle než je obvyklé u jiných tequil. To umožňuje některým pomaleji působícím (ale chuťově lepším) kmenům kvasinek mít větší vliv na chuť destilátu ve srovnání s rychleji působícími, ale méně aromatickými verzemi, které obvykle dokončí svou práci přibližně za dva dny.

Jakmile se při kvašení cukr přemění na alkohol, destiluje se nejméně dvakrát, aby se destilát zkoncentroval a vyčistil. V případě verze blanco stráví nově vyrobená tequila dva měsíce v sudech z amerického dubu, než je zabalena a odeslána, což je pro tequilu blanco značně dlouhá doba (pro srovnání, 1800 Silver odpočívá v dubových sudech pouze 15 dní).

Láhev tequily

Pokud jde o samotnou láhev, tak já osobně jsem z ní doslova “hotovej”. Mám rád bohatě zdobené etikety, jako mají třeba láhve Don Papa. Ale současně miluju povedený minimalismus a tahle láhev je zosobněním minimalismu. Je to nádherná práce a v baru jsem se domluvil, že až se láhev vypije, tak mi ji věnují. Nebude to asi hned, protože panák tohoto skvostu stojí jako jedna celá láhev zmíněného Don Papa.

Etiketa je bílá s černým písmem, přičemž detaily vypadají, jako by byly na etiketu vytištěny na psacím stroji. Opět se zdá, že je to v souladu s celým tématem “soukromé výroby”. Jediným barevným střípkem na láhvi je modrozelená rostlina agáve v logu uprostřed etikety a červené číslo láhve.

Chtěl bych upozornit na to, že ačkoli jsou na etiketě asi tři položky, které vypadají jako ručně psané (včetně podpisu George Clooneyho), ve skutečnosti se zdá, že je vše vytištěno. Takže sběratelé podpisů se mohou zase posadit.

Tequily ve sklenici

Amigos, kteří si tuto tequilu objednali, chtěli něco hladšího, než je obvyklá nabídka, a zdá se, že to začíná už u vůně vycházející ze sklenice. Samotná tekutina je křišťálově čirá a vypadá, jako by ji někdo vytáhl přímo z horského pramene, ale vůně je sladká a lahodná. Jsou tu cítit citrusy v kombinaci s nádechem některých rostlinných tónů, jako je čerstvě posekaná tráva.

Ale je tu i něco dalšího – konkrétně trocha vanilky, která není pro nestařené destiláty typická. Zdá se, že je to díky dvěma měsícům, které tato tequila strávila v dubových sudech před stáčením, což u blanco tequil není příliš obvyklé. Levnější variantou je prostě čerstvě vyrobený destilát naplnit přímo do láhve a předat ji dál, což je nákladově efektivnější a preferovanější metoda. Tato trocha péče a pozornosti navíc dodává již tak lahodné tequile zcela nový rozměr.

Chuť tequily

Co se týče chuti, tyto tóny z vůně vytvářejí opravdu lákavý zážitek. V přední části je cítit nádech melounu a sladkosti, následuje trocha citronových citrusů a končí stejnou hladkou vanilkovou příchutí, jakou jsme měli možnost cítit ve vůni. Po chvíli se objeví také koření z černého pepře – trochu opožděné od obvyklého časového rozvrhu blanco tequily.

Je hladká, lahodná a naprosto skvěle se hodí k popíjení čistě sama o sobě.

Na ledu

Obvykle je u whisky led nepřítelem ale u této tequily by to tak strašné být nemělo. Dávám si druhý drink a zkouším jej nyní s ledem. Z původní chuti destilátu zůstalo více, než byste čekali.

Z vůně zůstává pouze vanilka. Chuť se však proti ledu udržela o něco lépe, konkrétně ony citronově citrusové tóny, které zůstávají předtím, než se vanilka projeví v plné síle. Rostlinné aspekty jsou však téměř úplně pryč, nyní jen přidávají možná jen náznak chuti do celkového dojmu z tequily.

Závěr

Obvykle jsem u destilátu s vazbou na celebrity, jako je tento, asi tak podezřívavý jako u prodejce ojetých aut. Bývají to bezostyšné taháky na peníze, kdy jinak špatný až průměrný produkt silně propaguje někdo s rozpoznatelným jménem, aby se ho pokusil prodat. Ale v tomto případě je to vlastně docela dobré. Tóny chutí jsou solidní a zajímavé, značka není tak příšerná jako ta strašně okázalá ohavnost s křišťálovou lebkou Dana Ackroyda. Jen ta cena je na naše české poměry trochu vysoká.

Mám pocit, že tato tequila funguje díky tomu, že začala s cílem být chutná pro pár konkrétních lidí, nikoli s cílem být komerčně úspěšná. A paradoxně právě to z ní udělalo komerční úspěch.